AI, PRAÍÑA DE CEDEIRA
 SE TI FORAS MIÑA MOZA,
 SEMPRE ESTARÍA CONTIGO
 POLA BEIRIÑA DA ONDA,
 ESPERANDO AS MARAXIÑAS
QUE SEMPRE VEÑEN DE FÓRA,
 E TRAEME MENSAXES LEDOS,
 E ÁS VECES CONTAN HISTORIAS
 DOS BARCOS E DAS LANCHIÑAS,
 DAQUELAS QUE NUNCA VOLTAN
 E QUEDAN NAS LONXES AUGAS,
 E NO SILENCIO DAS FOIAS
 QUE VIVEN NO MAR PROFUNDO,
 ONDE O SILECIO É SEÑORA
 DE TODO O FONDO DO MAR,
ONDE OS DEUSES CALAN A BOCA;
 POIS DESTA BRANCA PRAÍÑA 
 SEMPRE APRENDIN ESTAS COUSAS,
 COUSAS QUE VEÑEN NO VENTO
 E NAS BRISIÑAS DE FÓRA,
 ALGUNHAS CONTANME CONTOS,
 E OUTRAS MOI TRISTES CHORAN,
 CHORAN DE MÁGOA E DE ANGÚRIA,
 POR TODOS OS QUE NON VOLTAN
 E ASÍ ME CONTAN A VIDA,
 SEMPRE A BEIRIÑA DA ONDA..
- 
                        Autor:    
     
	Fco. de Sotavento. (Seudónimo) (
 Offline) - Publicado: 10 de diciembre de 2019 a las 10:43
 - Categoría: Sin clasificar
 - Lecturas: 22
 - Usuarios favoritos de este poema: alicia perez hernandez, Classman, Aine Iris
 

 Offline)
			
Comentarios1
Saludos de Jesus Piñeiro, mi seudónimo es Classman en la App, me ha encantado tu poesía.
Gracias Classman o Jesús Piñeiro por venir hasta mi sencillo poema de mi playa que trato como a un amigo y ella me cuenta historias con el lenguaje de las olas en las noches estrelladas. Me alegro que te gustara esta galleguita de poesía. Un fuerte abrazo
Para poder comentar y calificar este poema, debes estar registrad@. Regístrate aquí o si ya estás registrad@, logueate aquí.